72. Labe, Visla, Volha ani Neva,

Jan Kollár

Labe, Visla, Volha ani Neva, Ni vln tolik má břeh Dunaje; Všechněch sedm kopců Tokaje Hroznů více nepřináší réva; V Krkonošech zelin ani dřeva, V Tatrách zrn víc zlatých nezraje, Co mé oko, ztrátu pykaje, Každý večer slzý navylévá. Není stezky, sluje, háje, skály, Není trávy v celém okolí, Jenžby rosy mé již nepoznaly; Každý járek, ptáče, větev stinná, Naučené mým již hlaholí Nářkem slova: láska, osud, Mína.

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

17. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  2. 48. Vichru jekem různá skryté moutí (Jan Kollár)
  3. Tma silák jest, má ocelové paže, ( H. Uden)
  4. 68. Tam kde Zemla v tísni ledů stoná, (Jan Kollár)
  5. V bouři. (Berta Mühlsteinová)
  6. 66. Hrůzou tužby puzen neskrocenou (Jan Kollár)
  7. Má milá. (Emanuel Züngel)
  8. 11. Nezná srdce, kdy a kde a jacý (Jan Kollár)
  9. Mé zahrady zapadlý skrytý kout ( H. Uden)
  10. VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní, (Josef Kubelka)