26. Tenby vtipu zradil ochabělost,

Jan Kollár

26.
Tenby vtipu zradil ochabělost, Tenby vtipu zradil ochabělost,
 Jábych dílo začal daremné, Kdyby někdo žádal odemne, Abych částky líčil a ne celost; K nemožnostem ať se netře smělost; Světlo slunce jestiť příjemné, Ale zraky tomu rozemnerozemne, Kdo chce patřiť přímo v jeho skvělost. Tak též i tu: Jdeli oko blíže, Málo vidí z darů velikých, Neb duch křehne, slova zmatek víže; To však zřejmo již i z dalekosti, Žetě celá živé všelikých Pantheon krás, umu a vší cnosti. [33]
Básně v knize Slávy dcera ve třech zpěvích:
  1. báseň bez názvu
  2. 1. V onom kraji, kde se květorúchá
  3. 2. Nejkrásnější nade všecky cnosti,
  4. 3. Stojí lípa na zeleném luze,
  5. 4. Jítili mám světem nejšířejším?
  6. 5. Aneb zhořte ňádra, v plápol ztlete
  7. 6. Chtěl sem pěti králův Českých trůny,
  8. 7. Z jara nech tě světí, líbý chládku,
  9. 8. Krásný jest zvuk, který vychovaly
  10. 9. Není to zem, ani nebe zcela,
  11. 10. Těžko zříti, věřím, když se v krásy
  12. 11. Snadno bylo voliť Parisovi
  13. 12. Maluj obraz, jenž se září hravou
  14. 13. Růži rovně, když se na usvítě
  15. 14. Nezná srdce, kdy a kde a jací
  16. 15. Příroda se ze všech živlů všudy
  17. 16. Divil sem se někdy, jakby k boji
  18. 17. Někdy dvanácte rtů holubice
  19. 18. Mne již berla náměstníků chánských,
  20. 19. Nechať jiná šperky zlaté nosí,
  21. 20. Sláva krásou líbé řeči Polku,
  22. 21. Nikdý takým záře šarlatová
  23. 22. Jakby všecky cnosti vůkol stály,
  24. 23. Sotvy že se smělší opováží
  25. 24. Ze všech synů, co jich koli vládný
  26. 25. Vy, kdo vyšších ke svým uměleckým
  27. 26. Tenby vtipu zradil ochabělost,
  28. 27. Ještě spí! o ticho srdce hlasné,
  29. 28. Nejen ona růžokvětná líčka,
  30. 29. Pěkná bývá cnost i v rouchu sprostém,
  31. 30. Oči, oči, modré, milostivé,
  32. 31. Pravdivé jest ono přísnotvárné
  33. 32. Neuctí tě žádná v světě jména,
  34. 33. Všecko, co jen koli nahromadil
  35. 34. Vy pstré louky, a vy hustým nízká
  36. 35. By se Homer, a ten, jehož Muzy
  37. 36. Odkud snesl látku všecku Milek
  38. 37. Nejen že je kmene slovanského
  39. 38. Mnoho tisíc roků různé boje
  40. 39. Uzřev ondy měsíc plnoskvoucí
  41. 40. Jiní snadno vyvýšiti znají
  42. 41. Při pohledě, jehož vážnou zpouru
  43. 42. Darmo lidská peruť za výborem
  44. 43. Na rtech těchto, srdce tvého prahu,
  45. 44. Tak teď prostě, a tak jemně stojí,
  46. 45.
  47. 46. Měj se dobře, Míno! ach již kyne
  48. 47. Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
  49. 48. Doba bije; člun již stojí v brodu,
  50. 49. Žehnám vás již, lásky kraje zlaté,
  51. 50. Ještě ční ten domek! políbení
  52. 51. Ozvětež se nářkem hory, doly,
  53. 52. Srdce co chceš? „tam, tam v onu moře
  54. 53. Pakli nové rady nebe nedá,
  55. 54. Lásko! lásko! O ty sladký klame,
  56. 55. Není bolest zrádné lásky pouhá,
  57. 56. Ku barbarům rodu Avarského
  58. 57. Pozdravení neste poslů čtvero,
  59. 58. Kam se medle zástup tento shání?
  60. 59. Jak tě vítať, slzou čili zpěvem?
  61. 60. Cestu konám, měst a silnic hluky
  62. 61. Jako plavec radostivě tleská
  63. 62. Skryl se Říp a Libušina dvora
  64. 63. Ký to člun tak rychle vlny dáví,
  65. 64. Blízek nebe nechci více lkáti
  66. 65. K tohoto se hradu vystavení
  67. 66. Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
  68. 67. Věku chudý, léta nebe sytá,
  69. 68. Jaro vzniká, mlhy plaší slunce,
  70. 69. Žaluj, srdce, pustým těmto hradům,
  71. 70. Čekej tamto nad Šumavou málo,
  72. 71. Ony kraje, kde sem s neprospěchem
  73. 72. Slávie! o Slávie! ty jméno
  74. 73. Nuže, pokud srdce mladé bije,
  75. 74. Tři mne věci, když je spatřím k smíchu
  76. 75. Stíny Lauritasů! Svatopluků!
  77. 76. Pracuj každý s chutí usilovnou
  78. 77. Aj, ty Labe, proč tak slzou mutnou
  79. 78. Život jestiť rovný řece dravé,
  80. 79. Jestli Slávy rumy ještě vstanou
  81. 80. Načby srdce k vlasti proto chladlo,
  82. 81. Bratře, neslyš hlasu závistníka
  83. 82. Hřích je ovšem velký vražda vzteklá,
  84. 83. Do zlých časů, Bůh to s nebe vidí!
  85. 84. Nepřipisuj svaté jméno vlasti
  86. 85. Sám sem někdy myslel, že již svému
  87. 86. I když bloudí, ještě bývá milý
  88. 87. Pouhý nehřích, bratře, ještě k cnosti
  89. 88. Nechtěj zoufať, když se proti tobě,
  90. 89. V tužby chvatu křídla k letům beru
  91. 90. Nikdy by sem nebyl věřil tomu,
  92. 91. O kýž aspoň, jako někdy v štěstí,
  93. 92. Mnohý jazyk, znělky milé, laje
  94. 93. V živobytí lidském žádná směna
  95. 94. Pohleď oko na ty jasné strany,
  96. 95. Oni rtové, jejichž vůně plynná
  97. 96. Z Kapu perly, z Chili nese kovy
  98. 97. Vůkol rokle k vraždě čnící pluji
  99. 98. Zhrdna vším tím, co je smrtedlné,
  100. 99. Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
  101. 100. Na hor chlumy, na nejvyšších čela
  102. 101. Podnět ducha tam mne jíti trápil,
  103. 102. Hory, hory, slyšte, hory skalné,
  104. 103. Ani oudol Tater těchto tichá
  105. 104. Tu sem někdy první cítil radost,
  106. 105. Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
  107. 106. Rcete ženci, co tam se srpečky
  108. 107. O, coby tě srdce této hnětné
  109. 108. Záře zlatá stkví se nad východem,
  110. 109. Hrůzou tužby puzen nezkrocenou
  111. 110. Dunaji, ty i všech toků kníže,
  112. 111. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
  113. 112. O, vy drahé zbytky mého pádu,
  114. 113. Táhni, kam tě hvězdy zovou, bratře,
  115. 114. O ty, v kterém každodenně klekám
  116. 115. Neste jí tam tyto city vřelé,
  117. 116. O, by aspoň spíše zapomnělo
  118. 117. Tam kde Zemla v tísni ledů stoná,
  119. 118. Na tě myslím, když tmy šeré hynou;
  120. 119. O bych mohl tajmo na se vzíti
  121. 120. Stokrát činí, stokrát denně lomí
  122. 121. Labe, Visla, Volha ani Neva,
  123. 122. Zbraně ztupiv, ostrá zlámav kopí,
  124. 123. Zdlouha lezou hoře mého kroky,
  125. 124. Spolkům ujda v tichu bolest kořím,
  126. 125. Vítej přišlá z dálky lastovičko,
  127. 126. Veselosti písně prozpěvujte,
  128. 127. Nechápal svět divů, jenž se dějí
  129. 128. Ona lípa, kde sme mnohé ráno
  130. 129. Jako smutně lesní holub upí
  131. 130. Tam již semnou přišlo, že se střehu
  132. 131. Vrchy planí, moře pije do dna
  133. 132. Vichru jekem různá skryté moutí
  134. 133. „Znášli kraj ten, ony ráje věčné,
  135. 134. A co teď sem viděl za zázraky
  136. 135. Teď bych sobě křídel Dedalových
  137. 136. Plyňte časy, ó plyň k oustí řeka
  138. 137. O by s hvězd těch miloskvoucích zletěl
  139. 138. Z prostřed vln se šumně nad Dunajem
  140. 139. Lampa bledne, oknem tichá leje
  141. 140. Od té doby, v kterou do mne vyšší
  142. 141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním,
  143. 142. Osamělý na života hladkém
  144. 143. Černá noc se nad mnou rozkřídlila,
  145. 144. Rádbych sem já zemským tvojim světe
  146. 145. V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná
  147. 146. Patři vůkol, jako žlutnou hole,
  148. 147. Blaze, kdo si jeden čistý, smělý
  149. 148. Poď o smrti, těcho osiralých,
  150. 149. Již se s tebou Muzo rozžehnávám,
  151. 150. Nenemilý někdy Muzám zpěvným
  152. Šťastnou tedy cestu, básně jdouce