50. Ještě ční ten domek! políbení

Jan Kollár

50.
Ještě ční ten domek! políbení
Ještě ční ten domek! políbení
Buď i tobě sláno k posledu, A již rychle nohy ku předu, Skrejte očím toto těžké zření;
O! vy místa plná potěšení, Již se věčně s vámi rozvedu; Ještě okamžení k pohledu – U kraj lesa, ach již domku není! Nehleď zpátkem, ven, ven z tváři rovin, Ohlušte mne zvukem ptáčkové, Hory hučte, větry dujte z křovin! Již se sberu, jako sluší muže, Ale které srdce surové Ještě jeden pohled haniť může? [57]