66. Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,

Jan Kollár

66.
Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
Jakých v cizině snad nemnoho; Chlouby pronárodu onoho, Jenž má slávu jména, řeči, mravů;
Než kdo jest jim přednost dáti v stavu? Aniž haňme chválou někoho! Ačť bych já znal přece jednoho Jenž jes, ale srdce všechněch Slávů: Ty všech vděkyň spolu pěstoun, chovan, Buď ti dána, tichý Genie, Čest ta kterés jiným nabyl: Slovan; Byť i vyschlo lože Vltavino, Tvoje, dokud stane Slávie, Jméno I * * vděčně bude jmíno. [75]