71. Ony kraje, kde sem s neprospěchem

Jan Kollár

71.
Ony krajekraje, kde sem s neprospěchem
Ony krajekraje, kde sem s neprospěchem
Pokoj srdce prohral s nadějí, Všudy před mou cestou kráčejí, Domy, vršky i s luk jejich dechem;
Besídka i zřídlo pod ořechem, Zahrádka, kde kvítky pyšnějí, Chrám i věže ode veřejí K hálce krytá břečtany a mechem: Než i truchlé zámků oněch rumy, Na nichž Kazislavů vyryly Věčný sobě nápis nerozumy; I ta řeka, jejíž vlny divé Ona krotí, aby nezmyly S hříchem dávným snad i cnosti živé. [80]