92. Mnohý jazyk, znělky milé, laje

Jan Kollár

92.
Mnohý jazyk, znělky milé, laje
Mnohý jazyk, znělky milé, laje
Vám jak upýpavým hříšnicem, Že ste jeho outlým žvanicem Košík daly, k tanci s vámi maje;
Ale nač se, skřehlost oudů znaje, Stařec k hebkým vtírá mladicem, Aneb blázen k sněžným hranicem Béře roucho pálčivého kraje? Vy ste, kdo vás bez předsudku cení, Básně, kterým smysl nemizí, Přitom líbých milovnice znění; Buďtež tedy volné tomu zvuku, Který k slovanskému pobízí Plesu vaší Hesperidky ruku. [101]