104. Tu sem někdy první cítil radost,

Jan Kollár

104.
Tu sem někdy první cítil radost, Tu sem někdy první cítil radost,
Záři Tater spatřiv zardělou, Tu všem vinšům písní veselou Každá louka učinila zadost. Nyní žravou v srdci nosím žádost, Vlastní žel svůj lkáti nesmělou, Ach, kdoby mi onu zmizelou Mohl ještě navrátiti mladost! Srdce samo dává věcem barvu, Smíchy klade na rty starobě, Na tvář mladi pláč a šedin larvu; Ono na máj mění nahý leden, Snáší stohy zlata chudobě, A má kde chce peklo aneb Eden. [115]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár

Další vydání

104. Tu sem někdy první cítil radost, v knize Slávy dcera (1832)