275. Tu sem někdy pervou cítil radost

Jan Kollár

275.
Tu sem někdy pervou cítil radost Tu sem někdy pervou cítil radost
 Záři Tater spatřiv zardělou, Tu všem vinšům písní veselou Každá louka učinila za dost: Nyní žravou v sardci nosím žádost, Vlastní žel svůj lkáti nesmělou, Ach, kdoby mi onnu zmizelou Mohel ještě navrátiti mladost? Sardce samo dává věcem barvu, Smíchy klade na rty starobě, Na tvář mladi pláč a šedin larvu; Ono na máj mění nahý leden, Snáší stohy zlata chudobě, A mámá, kde chcechce, peklo, aneb Eden.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár