141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním,

Jan Kollár

141.
Často snad jen nářkem zníš a lkáním, Často snad jen nářkem zníš a lkáním,
Ty mé novostrunné varyto, Ač se co v mých ňádřích ukryto Pilně jiným vytajiti chráním; Nebo srdce dlouhých roků dbáním Od ran starých není obmyto, I když jizva mizí tudyto, Jinde zniká s větším sužováním: Kvěltež tedy hlaholové mladí, Byť svět i lál vaší žalobě, Co sem ztratilztratil, on mi nenahradí; Potom když ji, zbaven všeho trudu, V ohvězděné uzřím podobě, Slast a rozkoš věčně pěti budu. [152]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár

Další vydání

141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním, v knize Slávy dcera (1832)