150. Nenemilý někdy Muzám zpěvným

Jan Kollár

150.
Nenemilý někdy Muzám zpěvným
Nenemilý někdy Muzám zpěvným
Žil sem básníř mladost bývalou, Nyní mlčí lyra s píšťalou, Hřebem k stěně přivěšená pevným;
Stydí se již lásky hlasem zjevným, Aneb krásy zníti pochvalou, A vždy víc i strunu ostalou Život prstem dotrhává hněvným: Komu svět a lehká přeje HebeHebe, Nechať růžemi se ověnčí, Lilie mně usoudilo nebe; Ty, co kráčíš zpěvnějšími kraji, Proměň nástroj, po hře mládenčí, V harfu a veď z Pindu na Sinai. [161]