7. Zvučně znějí zvonů hlasy svaté,

Jan Kollár

7.
Zvučně znějí zvonů hlasy svaté, Zvučně znějí zvonů hlasy svaté,
 K posvíckám se strojí osada, Mládež kvítím cestu vykládá, V chrám se hernou ňádra bohem zňaté; I mé sardce pudem divným jaté Tam mé nohy jíti nabádá, Netuše že tu je proradaprorada, Milka v pouta více vkuje zlaté: Sotvy vkročím, vidím v bílé rízeříze Letmo klečícího anjela, Ducha v nebi měl a oči v knize; A když pohnul tvář a hlávku vznášel, Koho zděšenost má uzřela? Tu, co ondy při lípě sem našel.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár