18. Není to zem ani nebe zcela,

Jan Kollár

18.
Není to zem ani nebe zcelazcela, Není to zem ani nebe zcelazcela,
 Co se z tváře Její vyskytá, Svatost je to v kráse zavitá, Duše božská v útlé cloně těla; Hned mře láskou, hned zas jakby chtěla Vzhůru letnout, city zamítá, Do ruk běží, ai v blesk rozlitá – Světy hvězd Jí plynou vůkol čela: Ba si tuším všudypřítomnosti Ode bohů samých půjčila, Anť mi veždy v očích, v obraznosti; O rci předce, družko rozmilá, Jsili trupel, ať si trudu spořím, Čili anjel, ať se tobě kořím. [17]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár