60. Sotvy že se smělší opováží

Jan Kollár

60.
Sotvy že se smělší opováží Sotvy že se smělší opováží
 Cit jen hnouti v Její blízkosti, Týmž, co plamen valí do kostíkostí, Zřením,Zřením zemskost celou k prachu sráží; Zřídka přízní, vždy jen slibem blaží, Vnady kryje v roucho vážnosti, Jakby tábor z nebes výsostí Strašnou vůkol oblehnul Ji stráží: Mně cnost kvete, kde sem lásku rozsel, V Cypru Vestě obět plamení, V tváři Milka přišel vyšší posel; Takto láska předčí sama sebe, Mění vášeň v čisté tušení, Kdo zem hledá, dá mu jak mně,mně nebe. [38]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár