98. Všecky ty, jenž co jest krása znají,

Jan Kollár

Všecky ty, jenž co jest krása znají, Hne pleť této tváře vznešené, Na jejichž se lícech červené V čistém sněhu růže rozplývají; V prostředku dvě jasné světla hrají, Slunce, měsíc, v očích vtělené, Kterých oheň z vonných studené Zefyrečky ústek provívají: Jestliže by viděti kdo z lidí Nebesa si žádal zmenšená, Tu je cele v této tváři vidí; Chtělli by pak znáti, coby byla Tvář zas tato více rozstřená, Nebesa by z ní se rozšířila.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

368. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 498. Hostina to jest, že usta mednou (Jan Kollár)
  2. 23. Nejen ona růžokvětná líčka, (Jan Kollár)
  3. 43. Proč. (Jan Petr Jordan)
  4. 58. Neste jí tam tyto cyty vřelé (Jan Kollár)
  5. 140. Nezřeně vůni libou skromná zeje v skrýši fialka; (František Sušil)
  6. 391. Na hranicech Nebeslavska teče (Jan Kollár)
  7. 38. O půl noci, když zem celou skrývá (Jan Kollár)
  8. Jeřábi Ibykovi. (Simeon Karel Macháček)
  9. 194. Idealy. (Jan Petr Jordan)
  10. 95. Nejen v kráse za vzor představiti (Jan Kollár)