98. Všecky ty, jenž co jest krása znají,

Jan Kollár

Všecky ty jenž co jest krása znají(T5f) Hne pleť této tváře vznešené(T5m) Na jejichž se lícech červené(T5m) V čistém sněhu růže rozplývají(T5f) V prostředku dvě jasné světla hrají(T5f) Slunce měsíc v očích vtělené(T5m) Kterých oheň z vonných studené(T5m) Zefyrečky ústek provívají(T5f) Jestliže by viděti kdo z lidí(T5f) Nebesa si žádal zmenšená(T5m) Tu je cele v této tváři vidí(T5f) Chtělli by pak znáti coby byla(T5f) Tvář zas tato více rozstřená(T5m) Nebesa by z ní se rozšířila(T5f)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Trochej:	14 (100 %)