108. Právě tisíc tři sto dvadcet sedem

Jan Kollár

Právě tisíc tři sto dvadcet sedem Roků počítal svět křesťanský, Když dán onen zákon tyranský Nakvašený nelidskosti jedem: Aby Sála nemluvila dědem Daný sobě jazyk slovanský, Ale učila se germanský Blekotati hlahol za sousedem; Století pět téměř němá byla, Anť jí opět divným efata Vzívanka má usta otvořila; Pokud čtena Slávy dcery chvála Vami mládenci a děvčata, Teď už slavsky mluvit bude Sála.

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

70. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 529. I dvou českých knížat jména stáli (Jan Kollár)
  2. 476. K rozkošným sem přišla nyní tyncům, (Jan Kollár)
  3. 153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku (Jan Kollár)
  4. 201. Práznoť jest to nade pohanskými (Jan Kollár)
  5. 4. Mně se pokoř, žádá české řeči v pýše německá. (František Sušil)
  6. 84. Jako lípa, jenž se ve chrastině; (Jan Kollár)
  7. 374. Co z nás Slavů bude o sto roků? (Jan Kollár)
  8. 149. Když se s nimi do rozmluvy dáme, (Jan Kollár)
  9. 37. Nejen že je kmene slovanského (Jan Kollár)
  10. 20. Sláva krásou líbé řeči Polku, (Jan Kollár)