Jubilejní sloky.
Psáno pro „DěInické Noviny“ k biskupskému jubileu papeže Lva XIII. r. 1893.
Sám ve svém zajetí ač soucit jiných budí,
ač svět mu za podíl v tvář metá zášť i hanu, –
přec ještě pro jiné má soucit ve své hrudi;
v svém právu oloupen, jsa vězněm Vatikánu
jak Petr v okovech, na prahu stoje smrti, –
svým slovem velebným přec pouta jiných drtí.
Jak člověk zraněný kdys cestou do Jericha
na scestí uveden kdes v léčku padá skrytou, –
tak lidstvo zbloudilé v svém jařmu hořce vzdychá.
Kdo podá jemu lék? Kdo bude Samaritou?
Hle, Otec křesťanstva po ranách jeho pátrá
a učí národy, – by v bratru zřeli bratra!
Pod rudou korouhví, znak vzpoury na svém čele,
nechť lidstvu – churavci – se vtírá rada jiná!
Jest pouze levitou a knězem Israele!
Nás v pevné naději znak vede Konstantina
a vírou nezlomnou nás v lásce k tobě víže,
že pravda vítězí – jen ve znamení kříže!
37