165. Tu když bárku mořem nebezpečným

Jan Kollár

165.
Tu když bárku mořem nebezpečným Tu když bárku mořem nebezpečným
Z břehu pustíme a stavadla, Bouře strašlivá nás napadla, Mrak byl tři dny s nebem bezslunečným; Lámaly se vichrem divoječným Vesla, plachty, kotvy, zábradla, Že i Milkovi krev ochladla, Neb se k retě cítil nestatečným: Naděje má ale neklesala, An mi onna Hvězda Severná Veždy jasně před očima stála; Ona byla Pharus, kompas, kotva, A když zívla propast požerná, Třímala loď, oku vidná sotva.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár