169. Za dvě léta dost se dosti věru

Jan Kollár

Za dvě léta dost se dosti věru Milek v žaláři mne navězil, Při té, se kterou mne sřetězil Poutem lásky, teď je z nohou speru! Takto ráno, takto ku večeru Myslím, jakobych už zvítězil, Zvláště od těch dob, co rozmezil Železný los mne a Slávy dceru: Ale slabáť jest tu ruka zbrojná, Nebo cit můj jest cit slovanský, A má láska ne jak novokrojná; Kam se koli cestou noha má hne, Všudy onen magnet Sálanský Sardce moje silně k sobě táhne.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

578. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 347. Už se rovně udatnému reku (Jan Kollár)
  2. SRDCE MLUVÍ. (František Serafínský Procházka)
  3. Již začínají tišit se (Jiljí Vratislav Jahn)
  4. Pěvec. (Jan z Hvězdy)
  5. Vím jenom jedno – ta ruka neurvalá, (Josef Holý)
  6. Před bojem. (Matěj Pěvoslav Havelka)
  7. Českému lidu. (Vojtěch Pakosta)
  8. PYRRHOVA VÍTĚZSTVÍ. (Louis Křikava)
  9. NA VŽDY! (Jan Červenka)
  10. K národu. (Alois Vojtěch Šmilovský)