169. Za dvě léta dost se dosti věru

Jan Kollár

169.
Za dvě léta dost se dosti věru Za dvě léta dost se dosti věru
 Milek v žaláři mne navězil, Při té, se kterou mne sřetězil Poutem lásky, teď je z nohou speru! Takto ráno, takto ku večeru Myslím, jakobych už zvítězil, Zvláště od těch dobdob, co rozmezil Železný los mne a Slávy dceru: Ale slabáť jest tu ruka zbrojná, Nebo cit můj jest cit slovanský, A má láska ne jak novokrojná; Kam se koli cestou noha má hne, Všudy onen magnet Sálanský Sardce moje silně k sobě táhne.

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár