185. Zbořeniště pusté! Retry slavné,

Jan Kollár

185.
Zbořeniště pusté! Retry slavné, Zbořeniště pusté! Retry slavné,
 V jehožto zde sedím chrastinách Jako na truchlivých svalinách Marius tam Karthaginy dávné; Devět bran, most, ostrov, pleso plavné, Radohost tvůj, řezby v kontinách, Ai, jak živě se mi v hlubinách Malují mé obraznosti bavné! Kýž sem nyní Thebským Amphionem, Hnedby skákali ti rumové Stavitelským, ve zdi, pod zákonem! Kýž sem nyní Deukalionem, Ze všech kamenů těch SlavovéSlavové, Slavenkyže staly by se honem!
Básně v knize Slávy dcera:
  1. báseň bez názvu
  2. 1. V onom kraji, kde se květorouchá
  3. 2. Mnohý jazyk, Znělky milé, laje
  4. 3. Nehýřil sem, nelakotil, nepil,
  5. 4. Najkrásnější nade všecky cnosti,
  6. 5. Slojí lípa na zeleném luze,
  7. 6. Jítili mám světem najšířejším?
  8. 7. Zvučně znějí zvonů hlasy svaté,
  9. 8. Herkulesa někdy na rozcestí
  10. 9. Aneb zhořte ňádra, v plápol stlete
  11. 10. I když bloudí, ještě bývá milý
  12. 11. Tři mne věci, když je spatřím, k smíchu
  13. 12. Chtěl sem pěti králů českých trůny,
  14. 13. Z jara nech tě světí líbý chládku
  15. 14. Krásný jest zvuk, který vychovaly
  16. 15. Rád mám jeseň, tokajského moku
  17. 16. Pahorek jest, na němž rozvaliny
  18. 17. Jako chodí opuštěná mati,
  19. 18. Není to zem ani nebe zcela,
  20. 19. Všecko při Ní, vůkol Ní, i na Ní
  21. 20. Těžko zříti ovšem, když se v krásy
  22. 21. Mnoho sem si hlavu na tom trudil,
  23. 22. Snadno bylo volit Parisovi
  24. 23. Tolik může hle moc pěkné tváře!
  25. 24. Maluj obraz, jenž se září hravou
  26. 25. Láska, totiž pravá, ne ta bájná,
  27. 26. Nechápám jak, ale sardcem smělým
  28. 27. Růži rovně, když se na usvítě
  29. 28. Taký čas mi, jak dnes, ještě zcházel
  30. 29. Nikdo ještě lásky nevystihnul
  31. 30. Nezná sardce, kdy a kde a jací
  32. 31. Na druhý den, abych lek ten zpátky
  33. 32. Milujme se nevinně a hrajme,
  34. 33. Ještě vás vy medosavé včelky
  35. 34. Nezáleží láska v surovostech
  36. 35. Hodiny jsou, a to najšťastnější,
  37. 36. Příroda se ze všech živlů všudy
  38. 37. Divil sem se někdy, jakby k boji
  39. 38. O půl noci, když zem celou skrývá
  40. 39. Do dvou škol já spolu nyní chodím,
  41. 40. Včera večer se nás na knížecí
  42. 41. Dvanácte rtů někdy holubice
  43. 42. Mne už berla náměstníků chánských,
  44. 43. Co jest láska? bída nevyhnutná,
  45. 44. Hraběnko! ty skrytá pod Kunickým
  46. 45. Nechať jiná šperky zlaté nosí,
  47. 46. Co jest slunce jitru spanilému,
  48. 47. Sláva krásou líbé řeči Polku,
  49. 48. Nikdy takým záře šarlatová
  50. 49. Jakby všecky cnosti vůkol stály,
  51. 50. Jedna matka měla nebohatý
  52. 51. Vím, že tato duše přemilená
  53. 52. Za persten, dar od mé milostnice,
  54. 53. Darmo ještě posud s Milkem brousím
  55. 54. Divným učí láska lidi zprávám,
  56. 55. Pakli nechceš tyto zanechati
  57. 56. Milku, takliž dána žluč i kráse?
  58. 57. Přišla sice, ale s třeskem vrátek,
  59. 58. Náhoda mně bázlivému krátkou
  60. 59. Jedenkráte když sen tuhý sklíčil
  61. 60. Sotvy že se smělší opováží
  62. 61. Poněvádž řeč slavskou zde už zmaru
  63. 62. Ze všech synů, co jich koli vládný
  64. 63. Nechci zlata, nápoje a jídla,
  65. 64. Škoda věru, škoda tisícerá
  66. 65. Dlouho konám už, ne bez bolesti,
  67. 66. Vy, kdo vyšších ke svým uměleckým
  68. 67. Ještě dnes mi probíhá mráz kosti
  69. 68. Taková čest, mohu říci směle,
  70. 69. Jednou, když sem za Sálu k Ní chodil
  71. 70. V živobytí lidském žádná změna
  72. 71. Nepřím, že svět ten už v sobě choval
  73. 72. Všecky práce umí tak a dělá
  74. 73. Není ovšem, jako mnohé Švábky,
  75. 74. Škoda! že co slavím já a vzívám,
  76. 75. Co jsou hvězdy mezi stvořenostmi
  77. 76. Tenby vtipu zradil ochabělost,
  78. 77. Chvalozpěv můj podobný jest tomu
  79. 78. Ještě spí! o ticho sardce hlasné,
  80. 79. Nejen onna růžokvětná líčka,
  81. 80. Pěkná bývá cnost i v rouchu sprostém,
  82. 81. Oči! oči! modré, milostivé,
  83. 82. Pravdivé jest onno přísnotvárné
  84. 83. Neuctí Tě žádná v světě jména,
  85. 84. Jako lípa, jenž se ve chrastině;
  86. 85. Všecko, co jen koli nahromadil
  87. 86. Dvě stě tisíc Němec při Lunkině
  88. 87. Vy pstré louky, a vy hustým nízká
  89. 88. By se Homer, a ten, jehož Muzy
  90. 89. Odkud snesol všecku látku Milek
  91. 90. Nejen že je kmene slavenského
  92. 91. Předkem se už té mi po hodině
  93. 92. Mnoho tisíc roků různé boje
  94. 93. Uzřev ondy měsíc pelnoskvoucí
  95. 94. Jiní snadno vyvýšiti znají
  96. 95. Nejen v kráse za vzor představiti
  97. 96. Láska není veždy plodem snažných
  98. 97. Při pohledě, jehož vážnou zpouru
  99. 98. Všecky ty, jenž co jest krása znají,
  100. 99. Žeby toto tělo z obyčejných
  101. 100. Toť jest posud ještě tajemnost mi,
  102. 101. Kdyby to snad někdy mohlo býti,
  103. 102. Chraň Bůh! abych já snad přirovnával
  104. 103. Proti Milku, jenž mne postřeluje,
  105. 104. Darmo lidská peruť za výborem
  106. 105. Jestli jen to básnířstvím se volá,
  107. 106. Věru divná osudů to hračka
  108. 107. Všecken oděv kroje německého
  109. 108. Právě tisíc tři sto dvadcet sedem
  110. 109. Vyšel sem dnes ráno na zelenou
  111. 110. Na rtech těchto, sardce Tvého prahu,
  112. 111. Tak teď prostě a tak jemně stojí,
  113. 112.
  114. Ode Babigory v tomto rouše stínu
  115. 113. Nerád sem zde, předce přichází mi
  116. 114. Měj se dobře, Míno! ach už kyne
  117. 115. Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
  118. 116. „Pozastav se slunce v Gabaonu,
  119. 117. Doba bije: člun už slojí v brodu,
  120. 118. Dříve bude na obloze pluhem
  121. 119. Žehnám vás už, lásky kraje zlaté,
  122. 120. Ještě ční ten domek, políbení
  123. 121. Ozvětež se nářkem hory, doly,
  124. 122. Sardce co chceš? „tam, tam v onnu moře
  125. 123. Pakli nové rady nebe nedá,
  126. 124. Lásko! lásko! o ty sladký klame,
  127. 125. Onni rtové, jejichž vůně plynná
  128. 126. Není bolest zrádné lásky pouhá,
  129. 127. Ai, ty Labe, proč tak selzou mutnou
  130. 128. Život jestiť rovný řece dravé,
  131. 129. Takto v mysli přemítaje, veslo
  132. 130. Mělo pak to děcko v ruce pravé
  133. 131. Ale hned mne u počátku plavu
  134. 132. Sloupsko pyšné, hrade starých Moků,
  135. 133. Pozdravení neste poslů čtvero
  136. 134. V procházce té když sme přešli horu,
  137. 135. Kdybych sem měl berlu stokrajinskou
  138. 136. Aganippe, Pimpla nechutnala
  139. 137. Do hlavního města Daleminců
  140. 138. Jako dobrý křesťan v zemi Páně
  141. 139. Nastojte! co vidí oko moje?
  142. 140. Nehledám já věci zveličovat,
  143. 141. V nenávist tak vrahy svého vzalo
  144. 142. Nech sem dobrým! Milku, já už déle
  145. 143. Co sem věštil, téměř skutek bylo,
  146. 144. Slav i vrahům dobře činit zvyknul
  147. 145. Při Lipsku, tom Sorbském malosvětu,
  148. 146. Když dál ještě přes jednu sme hůrku
  149. 147. Po úkazu tomto nelaskavém
  150. 148. Pak sme vešli v les ten hustý jako
  151. 149. Když se s nimi do rozmluvy dáme,
  152. 150. Pokud on se na té cestě bavil,
  153. 151. Svorně se až posud ještě choval
  154. 152. Z pahorku se na pahorky klátím
  155. 153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku
  156. 154. Aby šli sme Labem do Verbiny,
  157. 155. Teď nám, řekli usta mého družby,
  158. 156. Tuto Milek na člun rukou sáhnul
  159. 157. Ku barbarům rodu Avarského
  160. 158. Vrátivše se zpátkem ku Odeře
  161. 159. Já i Milek živě změnu tu čil,
  162. 160. Při Kamině městě deržel stání
  163. 161. O! těch zlatých staroslavských časů,
  164. 162. Krajem břehů u Pomoří chodě
  165. 163. O ty ze všech najvalnější ztráto
  166. 164. Ku životu národnímu moře
  167. 165. Tu když bárku mořem nebezpečným
  168. 166. Jako Argonouti do Kolchidy,
  169. 167. V bouři vlun a sardcotrápných citů
  170. 168. A tu přišel na um neštastného
  171. 169. Za dvě léta dost se dosti věru
  172. 170. Přes ostrovu háje, přes ohyby
  173. 171. Pohleď oko na ty jasné strany,
  174. 172. Někdy se i v pěkných nepravdivá
  175. 173. Věku chudý, léta nebe sytá,
  176. 174. Patřil však já nejen ku prostranstvím
  177. 175. Vstaňte vzhůru, o vy sedmispáči
  178. 176. Jesli Slávy rumy ještě vstanou
  179. 177. Přímo odtud hnáno ku Arkoně
  180. 178. „Svantovíte, Bože čtverohlavý!
  181. 179. Já té Němců přisvědčiti haně
  182. 180. Odtud chodník vinoucí se tence
  183. 181. V tomže městě s těkavostí stejnou
  184. 182. Poručil sem se těm ostrovanům
  185. 183. Mezi dvěma ohni pálícími
  186. 184. Při potoku Paně čili Peně,
  187. 185. Zbořeniště pusté! Retry slavné,
  188. 186. Vyšedše ven z města za ohradu,
  189. 187. Mnoho lidé, zvláště nevlastenci,
  190. 188. Od jezera Tolence sme jeli
  191. 189. Ale jedna modla, jak ty, mříti
  192. 190. Mezi Němcem rozdílu a Slavem
  193. 191. Navštívení krátké dovolte mi
  194. 192. Divnými můj nápady mi stále
  195. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil,
  196. 194. Od Těšmíra dále na Vagrie
  197. 195. Zanechavších sotvy Plonský chotár
  198. 196. Neděle nám svatá přemilostně
  199. 197. „Pane! slova tvá jsou opravdivá,
  200. 198. Vzdělaní tím, do europejského
  201. 199. Druhého dne časem ranní doby
  202. 200. K omluvě svých hříchů namítali,
  203. 201. Práznoť jest to nade pohanskými
  204. 202. Kdyby každou žádost, předsevzetí,
  205. 203. Nač prej mír já věcmi těmi ruším,
  206. 204. Převelikou škodu způsobilo
  207. 205. Hodna zmínky snad i pošetilá
  208. 206. Když se zatím nohy naše znova
  209. 207. Nyní ani slova nezpomenu,
  210. 208. U všech nových národů i dávných
  211. 209. Nezdálo se mi to ještě dosti,
  212. 210. Při tom městě, jako ranní zoře
  213. 211. Paroloď tu zase Milek skoval,
  214. 212. I nás tak ten plamen v oči pálil
  215. 213. Tu se víko rakve starobylé
  216. 214. „Jeden král, tam z toho pokolení,
  217. 215. Umlukel s tím, ňádra zastonají,
  218. 216. Dílem sladký přímus námluvy té
  219. 217. Když se nade Norimberkem hnula
  220. 218. U pomezí, když sem z vozu zkročil,
  221. 219. Jak tě vítat, selzou čili zpěvem?
  222. 220. Třebas teplé selzy z očí leji
  223. 221. I sám Milek přišel ku veselší
  224. 222. Jako plavec radostivě tleská
  225. 223. Kam se medle zástup tento shání?
  226. 224. Žaluj sardce pustým těmto hradům,
  227. 225. Cestu konám, měst a silnic hluky
  228. 226. Jako koráb Noe po potopě
  229. 227. Z veršku toho sem tam šíře sme se
  230. 228. Osoba ta putující s námi
  231. 229. Skryl se Říp a Libušina dvora
  232. 230. Tožť jest onna veleslavná Praha,
  233. 231. A však než sem vešel, smluvu psanou
  234. 232. Ký to člun tak rychle vluny dáví,
  235. 233. Dobrý Milek po Praze mne vodil
  236. 234. Když sem takto s osudem já horce
  237. 235. Byv tou hudbou drobet obveselen
  238. 236. Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
  239. 237. Blízek nebe nechci více lkáti,
  240. 238. K tohoto se hradu vystavení
  241. 239. Hřích je ovšem velký, vražda vzteklá,
  242. 240. Nuže! pokud sardce mladé bije,
  243. 241. Pracuj každý s chutí usilovnou
  244. 242. Nepřipisuj svaté jméno vlasti
  245. 243. Když sem já sám v sobě toto říkal
  246. 244. Chvála Bohu! že už vymizeli
  247. 245. Jaro zniká, sněhy plaší slunce,
  248. 246. Čekej tamto nad Šumavou málo
  249. 247. Zval mne ještě Milek v pravo, vlevo
  250. 248. Předce zdálo se nám po pořádku
  251. 249. Pervý zrak náš padel k Holomouci,
  252. 250. Tam se v Bruně ve hrob uložilo
  253. 251. Z chlumu toho když tak ohlíženo
  254. 252. Únor jihne, Staré Šallerovce
  255. 253. Kdo to stojí s tělem obnaženým
  256. 254. Když tak po všech místech znamenitých
  257. 255. Ai jak pyšně tvůj se zlatověžný
  258. 256. Slávie! ó Slávie! ty jméno
  259. 257. Od Athosa k Trigle, k Pomořanům,
  260. 258. Všecko máme, věřte moji drazí
  261. 259. Slávové! vy ducha nesvorného,
  262. 260. Načby proto sardce naše chladlo,
  263. 261. Stíny Lauritasů! Svatopluků!
  264. 262. K jakémuže ústí na sirotčím
  265. 263. Neletí tak orel prudkým letem,
  266. 264. Nasitivše oči, kam teď? radu
  267. 265. Nyní že se valně sardci mému
  268. 266. Co to za div nad Dunajem vstává,
  269. 267. Tatranskou když Vratislavu zříme,
  270. 268. V lesku rosou zperleného jitra,
  271. 269. Slavský národ rovným se mi zdává
  272. 270. Mnohé ovšem ještě práce naše
  273. 271. O by, dím, když duch můj tak se choulil;
  274. 272. Onny kraje, kde sem s neprospěchem
  275. 273. Hory, hory, slyšte hory skalné,
  276. 274. Ani údol Tater těchto tichá
  277. 275. Tu sem někdy pervou cítil radost
  278. 276. Na hor chlumy, na najvyšších čela
  279. 277. Rcite ženci, co tam se serpečky
  280. 278. O, co by tě sardce, této hnětné
  281. 279. V meziříčí tom, kde rozložilo
  282. 280. Zlatokřídlec ten a jeho střely
  283. 281. Kdo ctí národ, všeho si rád všímá,
  284. 282. Když pak loďka naše idyllickým
  285. 283. Padni na zem koleno, hle brána
  286. 284. Zlatohřivé novou nastoupiti
  287. 285. Když sme přišli do Budína, právě
  288. 286. Od Dunaje přišlo v běhu přímém
  289. 287. Říkáte mi: „že to zákon káže
  290. 288. Bože! Bože! který dobře mínil
  291. 289. Zavzni ještě znovu slavenskými
  292. 290. Letem, jakým na rejdišti Britan
  293. 291. Jak je vyřknu, při spatření tebe
  294. 292. Podiv, podiv se tam nad úkazem
  295. 293. Ještě účel dávno pěstovaný
  296. 294. A tu když mi všecko dokonále
  297. 295. Jaké barvy! jaké spanilosti
  298. 296. Pěj svou píseň celým overbeným
  299. 297. Nuže tedy Slováci už spite,
  300. 298. Dunaji! ty i všech toků kníže,
  301. 299. Podnět ducha tam mne jíti trápil,
  302. 300. Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
  303. 301. V tužby chvatu křídla k letům beru
  304. 302. Z Kapu perly, z Chyli nese kovy
  305. 303. Nikdy bych sem nebyl věřil tomu,
  306. 304. O kýž aspoň, jako někdy v štěstí,
  307. 305. Přítomna jsou vždy mi všecka milá
  308. 306. Onna lípa, kde sme mnohé ráno,
  309. 307. Vším tím, co jest zemské, poherdaje
  310. 308. Pusť už mimo sebe tyto péče,
  311. 309. Záře zlatá stkví se nad východem,
  312. 310. Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
  313. 311. Hrůzou tužby puzen nezkrocenou
  314. 312. O by aspoň spíše zapomnělo
  315. 313. Neste Jí tam tyto city vřelé
  316. 314. Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
  317. 315. O vy drahé zbytky mého pádu,
  318. 316. Najmilší pak jest mi ze zábavek
  319. 317. Táhni, kam tě hvězdy zovou, bratře!
  320. 318. Bratře, neslyš hlasu závistníka
  321. 319. Nechtěj zoufat, když se proti tobě
  322. 320. Pouhý nehřích ještě k chrámu cnosti
  323. 321. Do zlých časů, Bůh to z nebe vidí!
  324. 322. Sám sem někdy myslel, že už svému
  325. 323. Bratře, tobě nechci zamlučeti
  326. 324. Nejedenkrát věru tak se zdálo
  327. 325. Kolikráte myslím o tom našem
  328. 326. Stokráte sem mluvil, teď už křičím
  329. 327. Vítej přišlá z dálky laštovičko
  330. 328. Veselosti písně prozpěvujte,
  331. 329. Jako smutně lesní holub upí
  332. 330. Vítej, stokrát vítej oblíbený
  333. 331. O ty, v kterém každodenně klekám,
  334. 332. Život můj jest potok bez řečiště,
  335. 333. Ach! kam ste se předce odebraly
  336. 334. Na Tě myslím, když tmy šeré hynou,
  337. 335. O bych mohel tajmo na se vzíti
  338. 336. Stokrát činí, stokrát denně lomí
  339. 337. Labe, Visla, Volga ani Neva,
  340. 338. Zbraně ztupiv, ostrá zlámav kopí,
  341. 339. Zdlouha lezou hoře mého kroky,
  342. 340. Příteli, tys ušel k Tatrám zlatým,
  343. 341. Spolkům ujda v tichu bolest kořím,
  344. 342. Onemocněl sem byl, chřadlo tělo,
  345. 343. Tam kde Zemla v tísni ledu stoná,
  346. 344. Tam už se mnou přišlo, že se střehu
  347. 345. Ač už dnů mi smutně proplakaných
  348. 346. Krásná Češko v Plezni! i já zváti
  349. 347. Už se rovně udatnému reku
  350. 348. Verchy planí, moře pije do dna
  351. 349. Vůkol rokle vraždně čnící pluji
  352. 350. Nechápal svět divy, jenž se dějí
  353. 351. Před včerem sem, právě když se tmělo,
  354. 352. Vichru jekem různá skryté moutí
  355. 353. „Znášli kraj ten, tu vlast Slávy věčné,
  356. 354. A co teď sem viděl za zázraky
  357. 355. Teď bych sobě křídel Dedalových
  358. 356. Tři dny smutné dávno tiše světím
  359. 357. O by z hvězd těch miloskvoucích zletěl
  360. 358. Plyňte časy, o plyň k ústí řeka
  361. 359. Z prostřed vlun se šumně nad Dunajem
  362. 360. Lampa bledne, oknem tichá leje
  363. 361. Od té doby, v kterou do mne vyšší
  364. 362. Jedněm nemoc ukracuje léta,
  365. 363. Co je vertký měsíc u oblohy,
  366. 364. Často snad jen nářkem zníš a lkáním,
  367. 365. Nejen každá láska jest už suchá
  368. 366. Osamělý na života hladkém
  369. 367. Černá noc se nad mnou rozkřídlila,
  370. 368. Nač pak já mám proti ukrutenství
  371. 369. Ne, by zpěv můj, třebas rozepnutá
  372. 370. Lítost můžeš nademnou sic míti
  373. 371. Nepřebrané jest a nenabažné
  374. 372. Včera když den na obloze mládnul,
  375. 373. Ai zde pode šírým nebem tvojím
  376. 374. Co z nás Slavů bude o sto roků?
  377. 375. Rádbych sem já zemským tvojím světe
  378. 376. Dokud moje dny věk nedospělý
  379. 377. Zahořekol sem se snad tisíckráte,
  380. 378. V tichu skrytém, kde ji nikdo nezná,
  381. 379. Každý přítel mladosti mé vije
  382. 380. Patři vůkol, jako žlutnou hole,
  383. 381. Blaze, kdo si jeden čistý, smělý
  384. 382. Poď, o smerti, těcho osiralých!
  385. 383. Všecky za mnou neřesti se vlekou
  386. 384. Vyřid ještě Milku rychlopatý
  387. 385. Pod lipou mne anjel kolébával,
  388. 386. Už se s tebou Muzo rozžehnávám,
  389. 387. Nenemilý někdy Muzám zpěvným
  390. 388. Šťastnou tedy cestu, básně, jdouce
  391. 389. Abys věděl, co zde na výsostech
  392. 390. Především, znám, toužíš, abych spíše
  393. 391. Na hranicech Nebeslavska teče
  394. 392. Nad bránami nebe stříbernými
  395. 393. V středku nebe stojí zpodepřená
  396. 394. Okoslepný oblak, jenž ji slonil,
  397. 395. Blízko trůnu svatá Slávě stojí
  398. 396. V pervém místě slavských nebešťanů
  399. 397. Rovně tak se s oslavenou hlavou
  400. 398. A však ještě jiní také jsou tu
  401. 399. Svaté muže ty a tyto ženské
  402. 400. V pravé této Svatohory straně
  403. 401. Pověděvši: ať se dobře máte!
  404. 402. V kraji čtvertém vidno na zelených
  405. 403. S těchou když se oči mé tu pásli
  406. 404. Potom otec Bogdan Jug tu čestmi
  407. 405. Předce tento zbor stín jeden špatil
  408. 406. Hnedky odtud výhled se mi tvořil
  409. 407. V šestém oněch oslavenců řádě
  410. 408. Přijížděla ještě na koníku
  411. 409. Sedmý palác muže obsahoval
  412. 410. Co se osmé společnosti týče,
  413. 411. Právě když se úcta tuto dála,
  414. 412. Ale řeč mi téměř oněměla,
  415. 413. Usadiv nás tedy na koberci
  416. 414. Líbilo se mi tu, proto cestil
  417. 415. Hle, hle matko! ti tam na zem padnou,
  418. 416. Z výšky té sme jednomu se divu
  419. 417. Hora dále s vyšším stojí čelem
  420. 418. V úboči té hory v moch sem klesla,
  421. 419. V desátém, ač pravda ještě malém,
  422. 420. Při umělcech, kteří ve chudobě
  423. 421. Mecenáše slavské třída jiná
  424. 422. Jednoho však s jeho velkým činem,
  425. 423. I brat jeho, ten co udaremnil
  426. 424. Nad oba však hučné dělostřelství,
  427. 425. Matka má a cesty tovaryška
  428. 426. Před tím krovem mramorová socha
  429. 427. Sotvy víru svým sem očím dala,
  430. 428. Odtud vedla za potůček branka,
  431. 429. Případ tento skončený tak špatně
  432. 430. Kopa máku! což to? v měké trávě
  433. 431. Ale zde byl také při hvězdnatých
  434. 432. Nu snad ten, co jiného tu kárá –
  435. 433. Z porcelánu bílá Nankinjského
  436. 434. Na rákoši jednom uzřím kývat
  437. 435. Zanechavši toto divadlo tu
  438. 436. „Sám? – ei věru velkou křivdu děješ
  439. 437. Když tu toho noha moje nechá,
  440. 438. Než hned druhou krajanku sme zřely
  441. 439. Naproti se v dlouhé šiky četa
  442. 440. Při silnici s vysokou a hrubou
  443. 441. Však ne jenom slavným, v mědi rytým
  444. 442. I vás chudí lidé, kdo ste koli,
  445. 443. Lidomilskem toto město zvali,
  446. 444. Michailov, ten ruský voják věrný,
  447. 445. Před městem jest rozestřena pažit
  448. 446. Pozornost má novou věcí zmladla
  449. 447. Nedaleko jiný rovnojmenec
  450. 448. Háj tu určen ráje nebeského
  451. 449. A však jedno abych tobě psala
  452. 450. O, té slasti ještě nevídané!
  453. 451. Mimo Vendy, Matthäiho z Chlumu,
  454. 452. V obec tuto, oslaviti chtivou
  455. 453. Než víc nyní smutil se a lekol
  456. 454. Toto krátké Meonida dlení
  457. 455. Nade plesem rozkošným se plavíc
  458. 456. Nad břehem se čerstvá zelenala
  459. 457. Založená vtipným zahradnickým
  460. 458. Novochtivost zneterpělivená
  461. 459. Listovna též tu se zakládala,
  462. 460. Počátek i pervé všeslavenské
  463. 461. Hádej nyní, abych došla světla
  464. 462. Tu též spatřím, jdoucí dalším šlakem,
  465. 463. V chrámě přátel tvých když odpočinu,
  466. 464. Ten tvůj krajan z Necpal potuloval
  467. 465. Odpusť matko, že se osměluji –
  468. 466. Malebné ztad ukáže mi kopce
  469. 467. Ale jest tu v blízku ještě, co víc
  470. 468. Odtud přijdu státi před příbytky
  471. 469. Vedle Glinské hned mé oko pěknou
  472. 470. Najvíce však předce mezi drahnou
  473. 471. „Mamo! mamo! maminečko naše!“
  474. 472. Na novou však hned sme přišly stavku,
  475. 473. Nenemohu s tímto okamžením
  476. 474. Při radosti té a při rozprávce
  477. 475. l ty si zde drahá Bětko moje!
  478. 476. K rozkošným sem přišla nyní tyncům,
  479. 477. Mezitím tu množství lidu z leva
  480. 478. Nemožno tu neslyšeti v dálce
  481. 479. Tu když ještě na můj rozkaz hleděl,
  482. 480. Nyní role široká a sejná
  483. 481. Ještě bych sem sice měla mnoho
  484. 482. V jednom místě uzřela sem stánky,
  485. 483. Mezi nimi vyznačují sluhy
  486. 484. Při těch hodech předce hněvu zápal
  487. 485. Milí páni! tu, dím, ještě jeden
  488. 486. Druhá vděčnost pode skvostným stropem
  489. 487. Pode stolem těchto vážných kmetů
  490. 488. Ale nejen osob jednotlivých
  491. 489. Sotva se to stalo, jakás dáma
  492. 490. Tu byl rybník opodál se úže
  493. 491. U rybníka zříti pyramídu
  494. 492. Cestitele onny též sem v rájech
  495. 493. Když tu meškám, právě čtyry duše
  496. 494. Mnohé pak a pěkně spořádané
  497. 495. Kdože může vysloviti medle
  498. 496. Onde zase mládenci hned sami
  499. 497. Najdražší co na světě jsou látky
  500. 498. Hostina to jest, že usta mednou
  501. 499. Piast je v nebi tomto hospodářem,
  502. 500. Ve dne Slovák Sebeohlebský Gelo,
  503. 501. Zdejší chrámy, paláce a síně
  504. 502. Celé nebe slavské napelňuje
  505. 503. Řeč se slavská mluví všudy tuto,
  506. 504. Než řeč naše nejen nemá hmotů
  507. 505. Úcta osob cele jiná zdejší
  508. 506. Mílo hledět jest i na zahrady
  509. 507. V Nebeslavsku tomto holubátka
  510. 508. Na mé této spatřila sem pouti
  511. 509. Tu též stála velká květohrázná
  512. 510. Nevídáno! tuto pode plotem
  513. 511. V zadku nebe na nevelké skále
  514. 512. Přišedši už sem tam putující
  515. 513. Cherub jeden na křídla mne schytna
  516. 514. Kudy sme šly, bylo rozšířené
  517. 515. Dříve než se těžcí rukou vůdce
  518. 516. A vás jaká, Miloto, sem z Dědic
  519. 517. Při prahu hned přišlo mnohé ptáčky
  520. 518. Ku veliké peci, v které plamen
  521. 519. V očistci tom chuchle ceduleček
  522. 520. Pane: bližšíť košile než kabát!
  523. 521. Hořičku též, jméno Anny měla,
  524. 522. Sotvy dvadcet kroků, nový jímal
  525. 523. Chachacha, o jemine! dím k zemi
  526. 524. K nosovtipcůin těmto Čert se tlačil
  527. 525. U prostředku očistce trůn, ale
  528. 526. V písarně té očistcové říše
  529. 527. Na tom stole vidím též i knihu
  530. 528. Aspoň dvou, třech z nich ti předce zjevím,
  531. 529. I dvou českých knížat jména stáli
  532. 530. Nyní celé dlouhé společenství
  533. 531. Před samými dveřmi pekla mají
  534. 532. Celé peklo trojnásobná hradba
  535. 533. Nad vratami pekla železnými
  536. 534. U vchodu hned strach mne počal tříbit,
  537. 535. Jdouce sem tam po pekelné cestě
  538. 536. Nedaleko odtud rozprostírá
  539. 537. Hnedky při něm slyším lítých pranic
  540. 538. Vedle těchto, dvadcet Ďáblů tělo
  541. 539. Teď mne vůdce pekla povědomý
  542. 540. „Běžte, cesar! běžte, cesar!“ hlasným
  543. 541. V bok mne verchu jednoho tu zvala
  544. 542. Před tunelem tímto Ďábel vtasil
  545. 543. Opodál mi věci v oči padly
  546. 544. Kostlivec se kouty hledající
  547. 545. V levo blučí vysoká jak věže
  548. *
  549. 546. Vůkol ohně toho v obloukovém
  550. 547. Spojeny pak plesy těch a skočky
  551. 548. V pravo opět lešení se dvíhá,
  552. 549. Ve hluboké, tmavé, těsné jámě,
  553. 550. Nyní nápis „České řeči škola“
  554. 551. O bych rýmy nyní měla dosti
  555. 552. V prostřed pekla moře ječí vřelé,
  556. 553. Obrátím se, a ai právě ještě
  557. 554. I víc z onné roty tuto tápá,
  558. 555. Výspa z moře tohoto se výší,
  559. 556. Dostřeliloby se asi kuší
  560. 557. Třetí ostrov, Helena mu jméno,
  561. 558. Čtvertá výspa název nosí čacký
  562. 559. Pátý ostrov stojí ku pochlebě
  563. 560. Neviděvši tam, kde zpomenutý
  564. 561. Z druhé strany moře, psů a chertů
  565. 562. Kde Styx plyne hnojotoký, slunkem
  566. 563. Věterný mlýn, jehož dlouhý pytel
  567. 564. Na rovině jedné města celá
  568. 565. V pátém z těch měst musel přes ulice
  569. 566. V městě šestém vidíme zlé bůžky,
  570. 567. V sedmém městě jako ryk se volů,
  571. 568. V městě osmém, když mne provozoval
  572. 569. „Povězte pak, milá panno, zdali
  573. 570. Tu stál kýsi zastobohovanec,
  574. 571. Hory dvě se nyní spolu spikly
  575. 572. Po ulicech pekla, po paloucích
  576. 573. Mezi nimi chlapík utěšený
  577. 574. Zahleděla sem se na lomozy
  578. 575. Jako mlatci rovnou časoměrou
  579. 576. Před tou vyhní Ďas, ten podkasalec,
  580. 577. Zde se zrak můj nenadále chmuřil
  581. 578. Čekáš, proč ti los až po tu chvíli,
  582. 579. Při té práci javše slovenského
  583. 580. Vůkol sem tam stojí u obruby
  584. 581. „Čakajte ma! čakalalalajte!
  585. 582. Najvyšší ten domek tu jest sroubek,
  586. 583. Tu sem také kohos uviděla,
  587. 584. Toho ta tam, jiná jiného sem
  588. 585. Při těch domech ještě novináře
  589. 586. V poslední dům když mne ještě nuká
  590. 587. Byvše potom z domů oněch venku
  591. 588. Z temena zas toho Čimborasa
  592. 589. Pod tou horou noví, přemizerní
  593. 590. Druhou vidím tu též řeckorouchou
  594. 591. Prošedši už téměř celou jámu
  595. 592. V této poušti samá jako vdova
  596. 593. Kopec tu stál jako praslovanský,
  597. 594. Zde též věže, jako obelisky,
  598. 595. Že tam dále poušť tu sněh už kryje,
  599. 596. Na poverchu cest a u chodníků
  600. 597. Na těch trávách nečisté a vilné
  601. 598. A ten tu co, Miloto! jest za dům,
  602. 599. Před peleší papírek tou lítá
  603. 600. Jedno se však předce divné zdálo
  604. 601. Před tou Špinkou hned jest v neumělém
  605. 602. Třetí dvojím obtížená hříchem
  606. 603. „A ty taká! – a ty taká!“ klené
  607. 604. Z cizoženštin na národu našem
  608. 605. Sotvy tyto ženky zrak náš minul,
  609. 606. Za ním pelná trámů, válců, klínů
  610. 607. Ještě více sem se zadivila
  611. 608. Když pak oko moje záměr mělo
  612. 609. V Slavopekle tomto pelno draků,
  613. 610. Hostinu jim strojí Zoufanlivost
  614. 611. Posléze nás v koutě pekla čekal
  615. 612. Odpusť, že tak nedokonále sem
  616. 613. Když sme vyšli– ještě přede branou
  617. 614. Tak hle známost krátkou ale jistou
  618. 615. O vy bratři, o vy sestry sladké,
  619. [Mezi znělku 229. a 230.] V letu tomto nové vidění zdá
  620. [Mezi zn. 236. a 237.] U Mladona když já, na rozkoše
  621. [Mezi zn. 397. a 398.] Ze samých hlav anjelských se složí
  622. [Mezi zn. 404. a 405.] Hřebtem k tomu zboru obrácený
  623. [Mezi zn. 512. a 513.] Před odchodem na krajišti zde mi
  624. Mezi znělku 39. a 40. Abych pak běh zrychlil kroku svého,
  625. Mezi zn. 61. a 62. Nejen zvláštní v blízkost její plete
  626. Zlatá Lado! stříbroluký Milku!
  627. Z Vinar skerze Chotu šel já z rána
  628. Mezi zn. 69. a 70. Jsili zde již, odkrý věkův hroby,
  629. Mezi zn. 106. a 107. Letní čas byl, větřík vůně dýchal,
  630. Mezi zn. 108. a 109. Procházka je z Jeny do Gospody,
  631. V Radigastě vsi té blízko Jeny,
  632. Mezi zn. 113. a 114. Ty, co Jenu ovlažuješ, říčko,
  633. Mezi zn. 420. a 421. Široko teď otevřite bránu,
  634. Mezi zn. 424. a 425. Nevím, co tvé serdce na to poví,
  635. Mezi zn. 430. a 431. Okruh sochy té blesk stolic krásil,
  636. Mezi zn. 464. a 465. Neučená já když tam se vedru,
  637. Mezi zn. 489. a 490. Vůkol stánkův těchto les a chvoje,
  638. Mezi zn. 493. a 494. Od cizincův těchto matka výškou
  639. Mezi zn. 522. a 523. Klec tu stínil strom a jeho čnící
  640. Mezi zn. 529. a 530. Než ne nosních jen, i jazykových
  641. Mezi zn. 530. a 531. Halljuk! éljen! pozor na orací!
  642. Mezi zn. 535. a 536. Jakýs vepřík přivázaný k dubu,
  643. Mezi zn. 567. a 568. Nad pomořím dvoukřídlými vraty
  644. Mezi zn. 574. a 575. Právě vhod, dím, slyšíc průvodníkem
  645. Bohadle! co tomuto se děje?
  646. Mezi zn. 593. a 594. Vzhůru na chlum toho vysokého