336. Stokrát činí, stokrát denně lomí

Jan Kollár

336.
Stokrát činí, stokrát denně lomí Stokrát činí, stokrát denně lomí
 Lichý se mnou Milek příměří, Nastojte! kdo lidem uvěří, Bohovéli budou bez svědomí; Vítěz divý prosbou opitomí, Lovec krotne padlou nad zvěří, Vládce blesků sám kde údeří, Tam hned deštěm škodnou střelu chromí: Mne už roky jarmo hněte manské, Ohněm hořím, jako poledním Nevrou sluncem pouště afrikanské; Však mých slyšet vrah můj bolů nechce, Ba čím více každým posledním Šípem blednu, tím se více chechce. [180]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár