382. Poď, o smerti, těcho osiralých!

Jan Kollár

382.
Poď, o smerti, těcho osiralých! Poď, o smerti, těcho osiralých!
 Sprosť mne strastí těchto žaláře, Proč dlím ještě, klamu nezmaře? Zem už nemá pro mne bytů stálých; Tam Ji uzřím v oněch jasných vzdálích, Kde Ji slaví jaro po jaře, Kde Jí hvězdy pějí žaltáře, Kde z ruk božích pije slastí kalich: O tu rozkoš! o cit beze hlasu! Když tam i já, aspoň zdaleka, Vzívat budu Její cnost a krásu; Bratří, komu dáno žíti snáze, Ten nech při mém hrobě počeká A rce: Ten žil jen, by zemřel blaze! [203]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár