394. Okoslepný oblak, jenž ji slonil,

Jan Kollár

394.
Okoslepný oblakoblak, jenž ji slonilslonil, Okoslepný oblakoblak, jenž ji slonilslonil,
Odchvěl anjel vůdce ohebně, Pak zde nechal mne a služebně Při odchodu koleno své sklonil; Můj zrak selzy tiché slasti ronil, Ona shlédne na mne tužebně, An hlas přívětivý velebně Z mateřských ust jejích takto zvonil: Vítej dcerko, v království mém vítej! Poď a dříve každou ulici, Louku i háj nebe toho slítej; A co uzříšuzříš, přátelům svým maluj, Potom pak se na mou pravici Posaď zde a spolu se mnou kraluj. [211]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár