394. Okoslepný oblak, jenž ji slonil,

Jan Kollár

Okoslepný oblak, jenž ji slonil, Odchvěl anjel vůdce ohebně, Pak zde nechal mne a služebně Při odchodu koleno své sklonil; Můj zrak selzy tiché slasti ronil, Ona shlédne na mne tužebně, An hlas přívětivý velebně Z mateřských ust jejích takto zvonil: Vítej dcerko, v království mém vítej! Poď a dříve každou ulici, Louku i háj nebe toho slítej; A co uzříš, přátelům svým maluj, Potom pak se na mou pravici Posaď zde a spolu se mnou kraluj.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

304. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  2. NEVINNÝ. (Karel Leger)
  3. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  4. ZVONÍ! (Antonín Jaroslav Klose)
  5. LÁSKA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Přadlena. (Adolf Heyduk)
  7. POHÁDKY. (Karel Václav Rais)
  8. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  9. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  10. Podzimní. (Jaroslav Vrchlický)