POHÁDKY.

Karel Václav Rais

Oh, je to nyní bída se mnou, jen dotkne se mne křídlo Mus, již v klíně cítím nožku jemnou, a na tvář padá tisíc pus. To v pěkné chvíli podvečera, když upřádám si nový děj, se ke mně vkrade drobná dcera a škemrá: „Táto, povídej!” Co dělati mám, Bože dobrý, nu, smýšlím nové ballady, v ní princezny jí líčím, obry a zlatokvětné zahrady. I Honza podivně se vplétá v roj smyšleného přediva, i trpaslíků celá četa a čarodějka šedivá. V modř očí hledě svému děcku, a líbaje ten růžný ret, vždy poesii cítím všecku svých utonulých mladých let. Děj nový prchá jako mlha, když s teplem slunce zápolí – však nevím, proč mi oko zvlhá, a srdce v prsou zabolí...

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

123. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  2. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  3. ZLATÝ KOLOVRAT. (Karel Jaromír Erben)
  4. Píseň kolovratu. (Karel Babánek)
  5. Kolovrátek. (Karel Sudimír Šnajdr)
  6. ŠOTEK NELENKA. (Karel Dostál-Lutinov)
  7. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  8. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  9. CHVÁLA SAMOTY (Otokar Březina)
  10. ČARODĚJKA. (Augustin Eugen Mužík)