ČARODĚJKA.

Augustin Eugen Mužík

Moje krásné dítě čarovalo skrytě, kol a kolem rozkládalo kouzelné své sítě. Kdo jen do nich vkročí, hned mu přejdou oči, celý svět se do kolečka, do kola s ním točí. Já nešťastný – běda, pokoj mně to nedá, a mé srdce těch sítí se marně sprostit hledá. Čarodějko milá, kéž bys dobrá byla! Znič mne hned, by duše má se dlouho netrápila! Já, sirota malá, že jsem čarovala? Což jsem kdy očima svýma po kom házívala? Kdo to řekl z lidí, ať se z duše stydí! Já že jsem ti udělala? Však mne Pánbůh vidí! A ty, hochu mladý, poslechni mé rady, pomodli se otčenášek – to pomůže všady. Proti čarování lék znám – milování. Já tě zase odčaruju – přijď k nám po klekání!

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

166. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VŽDYŤ JSEM TOMU CHTĚLA. (Josef Václav Sládek)
  2. Žaly nevěstiny. (Jaroslav Tichý)
  3. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  4. Jindy a nyní. (Karel Marie Drahotín Villani)
  5. Norny. (Julius Zeyer)
  6. XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, (Jan Neruda)
  7. Dar úkoje. (Adolf Heyduk)
  8. NÁPIS KNIHY (Karel Toman)
  9. Jsem dětinské mladosti bázlivá láska, (Božena Benešová)
  10. Označení smrti. (František Ladislav Čelakovský)