ČARODĚJKA.

Augustin Eugen Mužík

ČARODĚJKA.
Moje krásné dítě čarovalo skrytě, kol a kolem rozkládalo kouzelné své sítě. Kdo jen do nich vkročí, hned mu přejdou oči, celý svět se do kolečka, do kola s ním točí. Já nešťastný – běda, pokoj mně to nedá, a mé srdce těch sítí se marně sprostit hledá. Čarodějko milá, kéž bys dobrá byla! Znič mne hned, by duše má se dlouho netrápila! 50 Já, sirota malá, že jsem čarovala? Což jsem kdy očima svýma po kom házívala? Kdo to řekl z lidí, ať se z duše stydí! Já že jsem ti udělala? Však mne Pánbůh vidí! A ty, hochu mladý, poslechni mé rady, pomodli se otčenášek – to pomůže všady. Proti čarování lék znám – milování. Já tě zase odčaruju – přijď k nám po klekání! 51