ZORA.

Augustin Eugen Mužík

ZORA.
Po nebi slavně kráčela jasná, jak panenka svěží, ve světle kštici svou máčela a svět jí u nohou leží. Nežli se zbudí spící svět, zvíře i ptáče, list i květ postojí ještě si tiše, zvolna a z hluboka dýše. Náhle si vzpomene, poskočí, kštici kol hlavy si otočí, světelná kštice ta, zlatá celou je oblohou vzňatá. 24