LESY.

Augustin Eugen Mužík

LESY.
Tmavé a hluboké lesy, jaký to vane z vás šum? O čem to pořáde sníte ve stánku stoletých dum? Naslouchám s tajenou bázní, jaký žal ve vás se shluk’? Rád bych se rozepěl s vámi v příbuzný, důvěrný zvuk. Něco jest, co mne k vám pudí, rád bych, ach, rozuměl vám, abych tu nebyl, ó lesy, zcela tak sám a sám. 16