BLÁHOVÁ.

Augustin Eugen Mužík

BLÁHOVÁ.
Ach, což jsem já pobloudila, že jsem sobě umínila starého si muže vzít, a s mladým se rozejít! Starý muž jako nůž – řeže, píchá, studí jen, mladý hoch jako hloh – kvete, voní celý den. Nynčko už je se mnou amen, na svou mladost kladu kámen. Starý sedí u pece, ale umřít nechce se. Teď mne přešla moje pýcha, už je pozdě honit bycha. Jenom smrt mne spokojí. Kéž nás brzy rozdvojí! 67