Z JARA.

Augustin Eugen Mužík

Z JARA.
Každá babka stará vylízá ven z jara, o berličku opírá se, v mladé nebe zadívá se bezzubá a chará. Sedne na travičku, mládne na sluníčku. Lehké vrásky, husté stíny jako drobné povučinypavučiny v jejím scvrklém líčku. Tu skřivánek pěje, tu sluníčko hřeje, a na babku udivenou mladou tváří rozjasněnou celý svět se směje. 78 Ona vzpomíná si na své mladé časy, staré údy ohmatává, chvějnou rukou rozčechrává svoje bílé vlasy. 79