MŮRA.

Augustin Eugen Mužík

MŮRA.
Naši Anku trápí žaly: Kam jste mně to odestlali? Nelehnu si na vzdory do té naší komory! Já budu spát na pavlači, v komoře mě můra tlačí. Na pavlač jí ustlali, spáti ji tam nechali. Přišel táta, přišla máma, naše Anka není sama – jaké je to vidění: je to můra neb není? Jak je můra uviděla, pojednou chvat velký měla, s pavlače skočila, nožku sobě zlomila. 84 Jaká je to divná můra? Ach to bude těžká kúra! Je to hoch sousedůsousedů, k Hořičkám s ním pojedu. Na pavlači u zahrady létají tam můry všady, a jak táta jde s mámou, tak si nožky polámou. 85