KOČIČKY.

KOČIČKY.
Ach, na tu neděli květnou, květnou, dostal jsem pro život na pamětnou! Maminka pravila, „jdi v boží chrám, kočičky svěcené přineseš nám! Kdo kočičku polkne jednu, nebude stonat od léta k lednu.“ Časně z rána za svítání zdálo se, ach, mně o milování. Bylo krásně jako v ráji v poli i na horách, v lukách, háji. Ptáci pěli, kvítka kvetla, všady tak plničko záře, světla. Nejvíce ho bylo ve mně – – srdce mi tlouklo tak lehce, jemně. 30 A v kostele kněz stařičký zval všecky svěcené na kočičky. Nevím, jak to bylo ani, dostal jsem kočičku z nenadání. Kočička ta kudrnatá, hlavinka růžová, zpola zlatá! Pane farář, až se třesu, vždyť já tu kočičku neunesu. Maminka co bude říkat – takovou nemůže přec polykat! Pan farář mi šeptá tence: „Tohle jsou kočičky pro mládence. K ní se můžeš jenom shýbat, hladit ji lehýnce, líbat, líbat. 31 Za pár roků Pán Bůh dá ti malinké kočičky kolíbati. Ať je jich u vás ve světničce jako těch kočiček na větvičce!“ 32