465. Odpusť matko, že se osměluji –

Jan Kollár

Odpusť matko, že se osměluji – Řeknu učinivši úklonu, Já snad v želi velkém utonu, Nebo dvou zde přátel pohřešuji; Ani místa ještě nespatruji Šafaříkovi a Mladonu Zchystaného, odhal záclonu Tu mi, nic víc nad ně nemiluji: „Pravdu máš, a slovo tvé mi mílo, Toť jsou synové dva, v nichž se mi Najzvláštněji dobře zalíbilo; Žádalaťbych téměř, milá dcero! Aby ti dva věčně na zemi Živi byli mi i jejich péro.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1407. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pověz, milá matinko, (Emanuel Züngel)
  2. 142. V pocitu radostném (Eduard Just)
  3. 45. Kdo šlechtí mého mládí letorosti? (Eduard Just)
  4. 53. Věz, že každý okamžik (Josef Uhlíř)
  5. Nevděk. (Beneš Metod Kulda)
  6. Přání synáčka k matčinu svátku. (Josef Jaroslav Langer)
  7. 16. Z těch dní, matinko, dohromady, (Josef Uhlíř)
  8. POSLEDNÍ POZDRAV. (Karel Mašek)
  9. Matce. (František Táborský)
  10. Na Lilu. (Šebestián Hněvkovský)