465. Odpusť matko, že se osměluji –

Jan Kollár

465.
Odpusť matkomatko, že se osměluji – Odpusť matkomatko, že se osměluji –
 Řeknu učinivši úklonu, Já snad v želi velkém utonu, Nebo dvou zde přátel pohřešuji; Ani místa ještě nespatruji Šafaříkovi a Mladonu Zchystaného, odhal záclonu Tu mi, nic víc nad ně nemiluji: „Pravdu máš, a slovo tvé mi mílo, Toť jsou synové dvadva, v nichž se mi Najzvláštněji dobře zalíbilo; Žádalaťbych téměř, milá dcero! Aby ti dva věčně na zemi Živi byli mi i jejich péro.“

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár