539. Teď mne vůdce pekla povědomý

Jan Kollár

Teď mne vůdce pekla povědomý K mužům dvěma vede stezkami, Jenž jsou rukami i nohami Uvázáni mezi čtyřmi stromy; Na břicha pak stoh jim kostilomý Kamenů se klade verstvami, Tak že pod nim řevou tlamami, Jakby strašné rachotili hromy: Jest to Nebyl, jenž se zpronevěřil Justinianovi Druhému, Když mu proti Arabům boj svěřil; Jiný byl sám tento císař řecký, Za kořist že moři krutému Nevinné dal proto Slavy všecky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slavský, němec, velehrad, sála, řeč, mílek, německý, jev, slovan, okolek

266. báseň z celkových 412

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 536. Nedaleko odtud rozprostírá (Jan Kollár)
  2. 606. Za ním pelná trámů, válců, klínů (Jan Kollár)
  3. 209. Nezdálo se mi to ještě dosti, (Jan Kollár)
  4. 555. Výspa z moře tohoto se výší, (Jan Kollár)
  5. 199. Druhého dne časem ranní doby (Jan Kollár)
  6. 515. Dříve než se těžcí rukou vůdce (Jan Kollár)
  7. 582. Najvyšší ten domek tu jest sroubek, (Jan Kollár)
  8. 551. O bych rýmy nyní měla dosti (Jan Kollár)
  9. 144. Slav i vrahům dobře činit zvyknul (Jan Kollár)
  10. 13. Divil jsem se někdy, jakby k boji (Jan Kollár)