Mezi zn. 106. a 107. Letní čas byl, větřík vůně dýchal,

Jan Kollár

Mezi zn. 106. a 107.
Letní čas byl, větřík vůně dýchal, Letní čas byl, větřík vůně dýchal,
Rozkošný den nade výřečnost, Každý do zahrady v společnost Od starého Knebla zvaný spíchal; l já hry se hráti neostýchal, Kde všech stavů krásná zmatečnost, Ano v našeho se serdečnost Kruhu, sám ten „Velký pohan“ míchal: Po svačině volné byly sledy, A když pozlatily červánky Večer, my sme vešli do besedy; Tu já říkal, Ona po mně psala, Götheho pak Musa Zpěvánky Do němčiny naše překládala. [3b]

Kniha Slávy dcera (1832)
Autor Jan Kollár