Poslední návštěva.

Jan Daniel Korvín

Teď ještě kvetou líce a plá oko, přec vzpomínám však žití svého konce, až zhouba vnikne v tělo přehluboko a zrak se zavře jako modré zvonce, kdy večer kvapí na ně a pokrývá jim skráně. Já myslím na to, až mé čelo zbledne, zda ruka lidská potom ustrne se, zda tělo mrtvé do náručí zvedne a ke kolébce mé je k spánku snese – zda dojde klidu, skrytí, kde obdržel jsem žití. Smrť nečeká a na zbouřeném moři jak v chatě kořisť jako listí sbírá – a v mladosti, jež nadějemi hoří, i v chladném stáří pouty svými svírá – – smrť přijde a zas pádí, zde k starým a tam k mládí. Já nebojím se smrti, až mne schvátí, jen přeji si, by zachovala doba, co při úmrtí zemi za díl platí, ať já a otec vedle spíme oba – až mrtvými ho hledy navštívím naposledy.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

995. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večer. (Adolf Heyduk)
  2. VEČERNÍ SOULAD (Božena Benešová)
  3. SPOJENÍ (Božena Benešová)
  4. STARÝ BŮH (Karel Hugo Hilar)
  5. III. Nedivím se, že tak mnozí, (Josef Uhlíř)
  6. Loučení. (František Chládek)
  7. 63. Když na Tě zřím, jak buď své skláníš tělo, (Josef Uhlíř)
  8. KDYŽ PADALY HVĚZDY. (Vladimír Frída)
  9. VZPOMÍNKA Z CEST. (Alois Škampa)
  10. Upřímnost. (Vojtěch Nejedlý)