Modříny.

Julius Alois Koráb

Koruny svoje mi modříny kloní z večera tichounce nad hlavou, v duši mé vzpomínky vanou a zvoní, skráň má snů chvěje se záplavou. Koruny modřínů v netknutí jako má duše v snech tajemných bloudí, chvílemi jenom v tiš jejich se vloudí větérku šepotné vzdechnutí. Modříny tichounké – obraz mé duše – večer mi nad hlavou uklání koruny svoje a v blažené tuše naděj mi zalétá do skrání. „Nezašlo jaro ti posavad –“ duší mou vane to s větérku zvěstí, doufám, ba cítím, že blízko mi štěstí, nedýchám, věřím, klamu se rád! – –

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

243. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poučení. (Adolf Heyduk)
  2. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Zastaveníčko. (Berta Mühlsteinová)
  4. 73. Tajemný háj. (Jan Slavomír Tomíček)
  5. CESTOU (Čechoslav Ostravický)
  6. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  7. Krásný večer. (Eliška Krásnohorská)
  8. PŘI MĚSÍČKU. (Miloš Červinka)
  9. Varoň. (Antal Stašek)
  10. Když melancholie (Vincenc Furch)