Jitřní zpěv na 1. máje.
Rozkoší vlahých purpurové deště,
snů mystický ples
mi do skráně vnes’
dech Jitra úrodný, dob nových příchod věště.
Záblesky rudé svítání,
rozlity s Pohoří dalekých svahů,
tichá mé duše ústraní
zjásaly koncertem tajemných vztahů.
Roj illusí vnadných
mě zajal, mnou vířil, mě kolébal v sen,
rozepěn,
vlnami rythmů svých ladných.
Jak žhavá se zmocnila ňader mých touha,
bych věčně tou písní žil, kolébán,
tak jemně, lehce a zdlouha! – – –
Leč sálavé paprsky růžových bran
nebeskou rozkoší blahou
sily mi v duši snů mystických van,
útěchu vlahou:
Nová je doba! Buď pozdraven Den
s Pohoří modravých svahů,
úrodný práce vzruch buď pozdraven
za jitra na samém prahu!...
85