Jitřní zpěv na 1. máje.

Julius Alois Koráb

Jitřní zpěv na 1. máje.
Rozkoší vlahých purpurové deště, snů mystický ples mi do skráně vnes’ dech Jitra úrodný, dob nových příchod věště. Záblesky rudé svítání, rozlity s Pohoří dalekých svahů, tichá mé duše ústraní zjásaly koncertem tajemných vztahů. Roj illusí vnadných mě zajal, mnou vířil, mě kolébal v sen, rozepěn, vlnami rythmů svých ladných. Jak žhavá se zmocnila ňader mých touha, bych věčně tou písní žil, kolébán, tak jemně, lehce a zdlouha! – – – Leč sálavé paprsky růžových bran nebeskou rozkoší blahou sily mi v duši snů mystických van, útěchu vlahou: Nová je doba! Buď pozdraven Den s Pohoří modravých svahů, úrodný práce vzruch buď pozdraven za jitra na samém prahu!... 85