Květy v duši.

Julius Alois Koráb

Květy v duši.
Tajemné květy dýchají a planou v hlubinách duše, na dně kouzlem skryty v šer klidných stínů, tiší zadumanou, kam nevniká ni zrakzrak, ni slunka svity. Kam nezní vzdechy, stesky lidských bolů, ni bouřný ruch, vír všední vřavy světské, kde mír, kde mír! – Ó květy čarných stvolů, jak závidím váš vděk té duši dětské! Jeť plna něhy, vroucí, vábně snivé, je ona sad, kde jasmínu dech voní, je v stínu lesním pramen vody živé, co kapradím kdes v mechu sladce zvoní... Kam nevniká ni zrak, ni slunka svity v šer klidných stínů, tiší zadumanou v hlubinách duše, na dně kouzlem skryty dýchají květy tajemné a planou. 3