Dojem ulice.

Julius Alois Koráb

Dojem ulice.
Sychravým vlhkem (jak prsa mi tíží!) žlutavá všednost se plíží – V kročejů šelestu postavy míjí, hovory míjí a rachotí vozy, všechno mě uspává, konejší, spíjí vřavou, jež těhotna lidskými losy... Života nářek v hlubinách skryt mi s bolestnou sklamání tíží – umlká táhlými měkkými rythmy – – Do hlasů zmatené směsi hodiny bijí, chmurný dech času se věsí na jejich úderů šíji – sychravým vlhkem se plíží a svíjí, jakoby lkaly, táhlými rythmy... (Života nářek v nich skryt mi s bolestnou sklamání tíží!) V kročejů šelestu všechno kol míjí, hovory míjí a postavy míjí, rachotí vozy, žlutavá všednost mě spíjí – – 87