V dnech zbožné extase...

Julius Alois Koráb

V dnech zbožné extase...
V dnech zbožné extase a vroucích modliteb rád viděl bych svůj Sen, jenž ze hlubin mi vzrost’, výš ku hvězdám se pnout jak chrámu bílý skvost zářící, nádherný v mé duše sirou step! Ó, což jsem zápasil, než malátný, tmou slep dřív hrdou skláním šíj – můj Sen prch’ v minulost... Ó, což jsem doufal rád, že láska sklene most nad krisí propastmi, jež drásaly mou leb! A marně – Sen můj prch’... Rád viděl bych jej zas v dnech zbožné extaseextase, co příští dá mi čas: an ku hvězdám se pne nádherou bílých stěn – zamlklou písní let, jichž bol již umrtven, skvost lepý, zářící v mé duše sirou step v dnech zbožné extase, v dnech vroucích modliteb..!modliteb...! 91