Portrait Minky.

Julius Alois Koráb

Portrait Minky.
Tvé, Minko, na bělostné šíji plá skvoucích perel chvějný třpyt, jak rosa v květů poesii, motýlci snů kam letí pít... Jak zardíváš se kouzlem rána, kdy vznícen východ zří nám vstříc, mně z lilií a růží stkána tvá zdá se něžná smavá líc – V ní tolik vábných slastí dřímá, co hubiček bych vzal si rád – až srdce při tom závrať jímájímá, když blízko tuší dech tvůj vlát! A dlouho zrak můj v tvém se noří – ach, nikdy neumřel bych snáž jak chvíli tou, kdy svůdná zoří v kraj duše mé se usmíváš! – – 11