Pavučiny.

Julius Alois Koráb

Pavučiny.
Lesknou se v slunci,slunci duhové sítě, vesele blýskají zelení smavou, jemná jich vlákna snem ovíjí tě, nežli se nadášnadáš, zvoní ti hlavou... Do ticha myšlének, tvůrčí kde skrytě bolest rve hlubiny s lačností dravou, stříbrné, tenounké rozestrou nitě: – Tušení hudbou jsi kolébán hravou... Smutek tvůj mizí v hedvábné přízi vlahého snění, tajemných visí... Do ticha myšlének duše se noří, přemítá, snuje, zápasí, boří, mění a – tvoří!..tvoří!... 46