Notturno o mrtvém kraji.

Julius Alois Koráb

Notturno o mrtvém kraji.
Síť mlh noc táhne zemí. V dál tmí se lada spící, tak zamlklý a němý les dřímá při měsíci. Kraj mrtev. Hřmí jen hrana mu vichr, ve pláč sovy, jenž mračna rozervaná štve truchlé nad hřbitovy. Vln příboj do skal buší v pěn tříšti bledě žluté – to zpívá pustou hluší žalm bouřné pleso vzduté. Nad poli, nad hřbitovy tmou lká noc zamračená, lká vichrem ve pláč sovy, v kvil zpěněných vod sténá... 37 Tam oblak nad obrysy, nad mrtvou, stmělou zemí zjev měsíce v mhách visí – tak zamlklý a němý! V kraj lhostejně se dívá, kde lesů tlum se tísní, vstříc hrozná noc mu zívá, jež dýchá hrobu plísní... 38