Nad životem.

Julius Alois Koráb

Nad životem.
Unaven bojím se již myslit jen, že bude líplíp, až několik let mine! – Ten život jako dlouhý těžký sen tak jednotvárně do neznáma plyne... A duch můj nad ním touží rozechvěnrozechvěn, by úsvit jakýs pad’ v to šero stinné, by změna již z těch vzešla stálých změn, kde sklamání jen věčně lká a hyne... Bojím se myslit, líp že bude časem, když zrak můj kalný obrací se k Příští a zadívá se na ten dav zde kolem. V pláč propuká mé srdce, jato žasem, nad hroznou marných nadějí těch tříští, nad lidstva kletbou v prázdnu pouště holém. 15