Deštivá noc.

Julius Alois Koráb

Deštivá noc.
Jak jednotvárně, beze změn v mé stmělé jizby tichý sen zní deště zpěv, zní deště sten! Já k ňadrům bouřným hlavu níž co kloním, duše v bájnou říš kams letí – stále dál a výš – – Mou skrání táhnou mraky dum, snů divných rej a ruch a šum, rtem výkřik tuhne v citů tlum. Tak šumný dálných proudů spád, jímž bor nám v hloubi zdá se lkát, jme snivou duši chodce rád – – Dál, jednotvárně, beze změn v mé jizby stmělé tichý sen zní deště zpěv, zní deště sten – – 22